Bylo pro vás vzdělání vždycky na prvním místě nebo ne? Mnoho lidí bere totiž vzdělání jako takové, že je to jejich životní úděl. Ne, že by to byl zrovna můj životní úděl, ale já si na vzdělání tedy osobně dávám hodně záležet. Chtěla jsem vždycky bydlet tak, že nebudu nikdy mít nouzi. A je mi jasné, že pokud chci žít důstojně a pěkně, tak taky musí mít takovou práci, která mě uživí a taky mi dovolí si něco koupit. A proto jsem si řekla, že budu chtít vystudovat práva. Měla jsem štěstí, protože moje maminka byla právnička. Takže ona mě do všeho zasvětila a taky mi řekla, co škola právnická taky obnáší.
A musím říct, že ze začátku jsem se málem lekla, že jsem to chtěla vzdát. Protože studium na právech je opravdu složité. Nicméně ale pokud chce člověk skvělé vzdělání, musí něco obětovat. A já jsem obětovala to, že jsem nebyla po žádných diskotékách a nikde jsem se neflákala. I když jsem chodila ještě na gymnázium, tak jsem navštěvovala různé kurzy.
Chodila jsem na kurz angličtiny a italštiny. Opravdu jsem byla celá blázen do vzdělání. Myslela jsem to vážně a chtěla jsem, aby maminka na mě byla pyšná. Ovšem si ale nemyslete, že jsem si kvalitní vzdělání dělala pouze jenom kvůli mamince. To vůbec ne. To já jsem chtěla do kvalitního vzdělání investovat. Musím říct, že mi to vzdělání stálo docela hodně peněz, ale věřím, že se mi to jednou vrátí. A protože si myslím, že investice do vzdělání nikdy nevyjde vniveč. Vědomosti vám vždycky zůstanou, když to třeba nějaká věc se může rozbít anebo jí ztratíte. A co vy? Taky rádi investujete do vzdělání nebo ne? Jsou totiž taky osoby, kterým učení ano moc nejde, ani kdyby chtěli. Tohle je například můj bratr – Byl na třech středních školách, ale bohužel to nezvládal. Tak má dva výuční listy a živí se jako malíř pokojů. A musím říct, že je hodně pracovně zaneprázdněný.